Poruchy příjmu potravy: Odkud se berou a jak je včas rozeznat?

Léto v plném proudu. Část roku plná pohody, zábavy, času tráveného s kamarády.

Pro spoustu z nás ale také období, kdy  víc než v jiných částech roku řešíme svůj vzhled. Protože kdo by přece nechtěl mít vyrýsované tělo do plavek. Kluci ideálně „sixpack“ na břiše a pořádná ramena, holky vypracovaný zadek a stehna, ploché bříško.

Určitě jsi už ze svých úst nebo od kamarádů zaslechl/a věty typu „ Když mě uvidí v plavkách, tak u ní/ něj nemám šanci.“ „Podívej na to moje panděro, měl bych na sobě víc makat.“ „ Na tu párty radši nepůjdu, jsem v těch šatech hrozně tlustá.“

Kde se ale tahle naše přehnaná sebekritika bere?

Přemýšlel/a jsi někdy o tom, jestli by tomu tak bylo i bez Instagramu plného dokonalých těl, bez reklam typu „Hoďte se na léto do formy“, které na nás číhají na každém rohu?

Média a sociální sítě nám udávají nejen trendy, ale také ideál krásy. Dost často vyretušovaný a prohnaný několika filtry. Přesvědčit se o tom můžeš třeba mrknutím na tohle krátké videjko.

Není vůbec nic špatného na tom, mít chuť na sobě pracovat, cvičit a sportovat, když tě to baví a dbát o svůj vzhled. Je skvělé, když se zajímáš o to, co jíš a preferuješ zdravý životní styl.

Nic se ale nemá přehánět.

A právě přílišné starání se o svůj vzhled – svoji hmotnost, množství jídla, které jíš a porovnávání se s druhými – může vést k poruchám příjmu potravy (PPP).

Kluci si teď asi nejspíš říkají, že tohle téma se jich vůbec netýká. To ale není pravda. Kromě anorexie a bulimie, které jsou asi nejznámější (a o kterých se více dozvíš o několik řádků níže) jsou i PPP, které jsou naopak mnohem častější u mužů. Jako třeba bigorexie.

Ta se nejčastěji vyskytuje u mužů – kulturistů. Jedná se o posedlost vlastním vzhledem a snahu dosáhnout velké fyzické zdatnosti a svalové hmoty, přičemž nemocní si připadají stále nedostatečně vyvinutí, malí, slabí.

Dochází také ke zneužívání anabolických steroidů a jiných látek, které podporují růst svalové hmoty. 

Zároveň ale aktuální statistiky přináší tyto údaje o procentech mužských pacientů s PPP:

  • 5-10% u mentální anorexie
  • 10- 15% mentální bulimie
  • a 25-40% záchvatovité přejídání.

Když už jsme u těch statistik, tak:

  • v ČR trpí poruchou příjmu potravy podle odhadů odborníků každá dvacátá dívka (tj. 4 až 6 %)
  • smrtí končí 8 až 20 % všech případů PPP, nejčastěji následkem srdečního selhání nebo sebevraždy!!!

Je tak dost možné, že i když se tohle téma netýká tebe, může se týkat někoho z tvých kamarádů. A tak je dobré se o něm něco dozvědět. 

Jak pro anorexii, tak pro bulimii je typické:

  • Intenzivní úsilí o dosažení štíhlosti, spojené s omezováním příjmu potravy, každý nadbytečný příjem potravy je prožíván jako ztráta kontroly a vyvolává pocit studu, neschopnosti, zhnusení a vede ke kompenzačnímu chování, tj. zvracení, cvičení, užití projímadel, diuretik, dalšímu hladovění.
  • V závislosti na ne/úspěšnosti hubnutí se mění sebehodnocení a nálada. Nemocní se neustálé zabývají jídlem (co jíst, co za žádnou cenu nejíst, kam jídlo vyhodit, jaké jídlo si nakoupit atd.), vlastním vzhledem a hmotností.
  • Mají hrůzu a panický strach z tloušťky a z přibírání na hmotnosti. Výrazná je nespokojenost s vlastním tělem, celkově negativní mínění o sobě sama, zkreslené představy dívek o tom, jak vypadají a jak je samotné hodnotí druzí lidé. 

JAK ROZPOZNAT PPP?

  • změny v hmotnosti – výrazné zhubnutí např. po prázdninách, v případě, že se nejednalo o vážnější onemocnění spojené s úbytkem hmotnosti a nechutenstvím, nebo, v případě problému s bulimií a přejídáním, rychlé zvyšování hmotnosti. Nápadná izolace od ostatních – obzvláště v případě, že dívka byla dříve do kolektivu bez problémů zapojena
  • ztráta zájmů – zejména typických pro dospívající (večírky, návštěva diskotéky), introverze, posmutnělost, zamyšlenost, vážnost
  • snaha o precizní výkony – obvykle ve všech předmětech, později ale zhoršení prospěchu, nesoustředěnost, únava, apatie
  • aktivní pohyb – nadměrné cvičení při tělocviku, neklid při sezení v lavici, nápadné vybíhání schodů, potřeba se neustále hýbat
  • výrazný důraz na vzhled – zároveň nejistota, stud před ostatními, např. při návštěvě bazénu, v tělocviku. Dívky zpočátku nosí přiléhavé oblečení, aby zdůraznily svou štíhlost, později naopak volí oblečení spíše volné (mikiny, svetry)
  • zhoršení zdravotního stavu – častější nemocnost, zhoršení kvality vlasů, pleti, v souvislosti s anorexií se může objevit lanugo (nadměrné ochmýření), nápadná je zimomřivost
  • zhoršení psychického stavu – depresivní nálady, podrážděnost, přecitlivělost
  • změny v chování při jídle – vynechávání svačin (bývají vyhazovány do koše), obědů ve školní jídelně, vyhýbání se společným aktivitám kvůli jídlu, např. výletům, školním akcím, kde je společné stravování, odmítání jíst před ostatními, různé výmluvy, proč nemocná nemůže jíst. Pokud dívka jí s ostatními, vyžaduje menší porce, úzkostlivě srovnává své jídlo s jídlem druhých. V případě problémů s přejídáním může dívka sníst jídlo velmi rychle, hltavě, v různých neobvyklých kombinacích. V případě anorexie jí dívka velmi pomalu (mnohdy i hodinu a déle), po malých soustech, jídlo důkladně žvýká, vybírá z talíře, co bude jíst a co ne, v jídle se „nimrá“. Nápadné je zejména posuzování obvyklých porcí potravin jako obrovských, které není možné sníst
  • změny ve složení jídelníčku – lze rozpoznat např. na školním výletě, mohou si jich všimnout spolužáci. Dívky rozhodně odmítají tučné, sladké, energeticky vydatné pokrmy, ale i potraviny běžné jako např. pečivo a maso. Argumentují tím, že jsou to jídla „nezdravá“, jí pouze pro ně dietní potraviny (light jogurty, zeleninu), někdy hodně solí, pijí kávu a snadno se jim udělá po něčem špatně. Někdy hodně pijí, jindy nepijí vůbec, až jim hrozí dehydratace. Velmi dobře znají kalorickou hodnotu potravin a pečlivě studují etikety a obaly na potravinách.

A teď už k definicím nejčastějších PPP:

Mentální anorexie je závažné onemocnění, které postihuje především dívky ve věku 11-18 let. Není to tedy výmysl, vzdor či módní záležitost.

Nemoc je zdánlivě spuštěna jedním konkrétním spouštěčem (samy nemocné takto označují např. poznámku okolí o jejich vzhledu, rozvod rodičů, rozchod s partnerem,…), ve skutečnosti je však propuknutí nemoci důsledkem mnoha faktorů.

Mohou to být například:

  • genetické dispozice
  • osobnostní nastavení
  • vztahové obtíže
  • nízké sebevědomí
  • jiné psychické onemocnění
  • společenský tlak a tlak médií
  • akutní či dlouhodobý stres
  • psychické trauma z dětství
  • rodinné problémy, pocit ztráty kontroly nad svým životem
  • mentální anorexie matky či sestry
  • ztráta blízkého člověka
  • rychlý nárůst tělesné hmotnosti a mnoho dalších.

Mentální anorexie je charakterizována úmyslným snižováním váhy nebo udržováním podváhy. Jde o boj s chutí a hladem a nacházení potěšení ve schopnosti kontrolovat se, ovládnout se, zhubnout.

U některých nemocných je omezování se v jídle naopak doprovázeno zájmem o jídlo (myslí na něj, sbírají recepty, rády vaří pro druhé,…). Ženy a dívky s mentální anorexií neodmítají jíst proto, že by neměly chuť, ale proto, že nechtějí jíst. Jejich averze k jídlu je projevem nesmiřitelného a narušeného postoje k tělesné hmotnosti, proporcím a tloušťce.

Mentální bulimie je závažné onemocnění, které postihuje dívky a ženy nejčastěji ve věku 18-24 let.

Je charakterizována opakovanými záchvaty přejídání velkým množstvím kalorické stravy, tzv. „binge eating“ a přehnanou patologickou kontrolou tělesné váhy.

Minimálně polovina žen, které onemocní mentální bulimií, prodělala předtím epizodu mentální anorexie. Po delším období omezování se v jídle či hladovění je přejídání logickým důsledkem.

Dívka či žena však potřebuje kontrolovat svou hmotnost a příjem potravy začne regulovat vyvolaným zvracením. Po nějakou dobu se jí tak daří konečně jíst to, co si tak dlouho odpírala a zároveň nepřibírat. Přejídání a zvracení může mít i další význam – může přinášet dobrý pocit z nasycení a následného uvolnění, ventilaci stresu a uklidnění

Záchvatovitým přejídáním trpí lidé, kteří konzumují velká množství jídla, i když nemají hlad, a nesnaží se jídla zbavit jako osoby trpící bulimií.

Záchvaty přejídání se někdy střídají s omezováním se v jídle až hladověním. Stavy nutkavého přejídání se s určitou pravidelností opakují.

Jakmile nemocná osoba začne jíst, nedokáže přestat dřív, dokud nesní své určité množství jídla, přestože už nemá hlad. Sní obrovské množství jídla během poměrně krátké doby.

Po záchvatu se dostavují nepříjemné pocity z přejedení, ke zvracení většinou nedochází. Osoba se cítí provinile a zahanbeně. Zahanbenost souvisí s neschopností najít uspokojení jinde, provinile se cítí kvůli přibírání na váze.

Výsledkem může a nemusí být nadváha, protože někdy postižená osoba drží hladovku či intenzivně cvičí a udržuje si tak stále stejnou váhu.

Podobné články

Nástup na novou školu
Jací budou noví spolužáci? Bude se tam se mnou někdo bavit? Jak budu zvládat odborné předměty? Budou učitelé přísnější než na základce? Jaký to bude ve městě, kde nikoho neznám? ...
Co dělat, když je kamarád závislý?
Může se to stát každému. Věděl/a bys, jak se zachovat v situaci, kdy má kámoš problém? Máme tu pro tebe několik tipů, jak si poradit.
Umíš rozeznat závislost na hraní?
Nebudeme ti namlouvat, že nemáš používat mobil, když ho mají všichni kolem tebe. Nebo že se máš vyhýbat počítači.

Sleduj nás

#zustannadvlivem