Konflikt. Vítězové bez poražených

Dva měsíce plné zákazů, vládních nařízení a nejistoty byly a jsou náročné pro všechny z nás. Každého ovlivňují v jiné míře, ale nadšený z nich není nejspíš nikdo. Ani děti, ani rodiče. Dost možná častěji, než dřív máš ty i ostatní členové rodiny blbou náladu a o to těžší je spolu vycházet.

Málokterá domácnost, pokud vůbec nějaká taková je, během karantény nezažila ponorku. Upřímně, tolik času pohromadě rodina běžně tráví. A teď jsou možnosti jak a kam před sebou na chvíli utéct omezené.

A tak je dost pravděpodobné, že se doma taky víc hádáte. Jak s rodiči, tak se sourozenci. Někdy kvůli věcem důležitým, jindy kvůli úplným hloupostem. Každopádně na příjemné domácí atmosféře, ani dobré náladě hádky nikomu nepřidají.

Je to ale hlavně proto, jak jsme zvyklí ke konfliktům, které hádky způsobují, přistupovat. V následujících řádcích se ti pokusíme ukázat, že konflikt nemusí mít vždy jen negativní průběh.

Konflikt mezi lidmi nastává ve chvíli, kdy se mají domluvit na něčem, na co mají odlišné nebo dokonce protichůdné názory. Nebo když se liší  jejich aktuální potřeby a zájmy, případně mají rozdílné postoje k danému tématu diskuze.

Na konfliktech jako takových není vůbec nic špatného. Poukazují na lidskou rozmanitost a zároveň jedinečnost každého z nás.

Problém nastává ve chvíli, kdy ke konfliktu přistupujeme jako k soutěži. Snažíme se vyhrát, což by ještě nebylo tak hrozné, ale také se snažíme dostat na kolena toho druhého. A tak většina konfliktů, se kterými se ve svém životě setkáváme, končí tím, že je buď vítěz a poražený, tudíž spokojený odchází z boje jen jeden, nebo nevyhraje nikdo a nespokojené jsou obě strany.

Zapomínáme totiž na to, že konflikt jde vyřešit také spokojeností všech zúčastněných.

Jak na to?

První, co je důležité si uvědomit, když už konflikt s rodiči, sourozenci, nebo kýmkoli jiným nastane je, že máš možnost se rozhodnout, zda začneš vyjednávat a hledat řešení, nebo na druhé útočit a obviňovat je. Vždy máš možnost volby.

Často konflikt nastává v situacích, kdy máš pocit, že jediná pravda je ta tvá a jedině ty víš, jaké je správné řešení. Jenže často je na tom stejně i druhá strana.

Proto další, co je dobré mít na paměti je, že konflikt se skládá jak z objektivní části- fakta, která jsou prostě daná, tak ze subjektivní- což jsou emoce. Vždycky! A čím víc emocí, tím méně schopnosti dívat se na situaci z nadhledu a tím méně pochopení pro odlišný postoj druhé strany.

CO NEPOMÁHÁ

CO POMÁHÁ

• Když obě strany v klidu vysvětlí, o co jim jde.
• A zároveň když se také v klidu vyslechnou a pokouší se porozumět si navzájem
• Když otevřeně mluvíme o svých emocích, třeba takhle: ”jsem naštvanej, že ségře jste včera dovolili…a mě dnes nechcete dovolit….”, “jsem smutná, že se vidím s kamarády tak málo, proto chci trávit víc času alespoň psaním si s nimi”, „mám strach, že ve škole přijdou na to, že jsem se v karanténě na učení vyprdla, proto se mi tam teď nechce“)
• Přinášíme návrhy řešení s ohledem na potřeby druhé strany

Proč je vlastně dobré snažit se vyjít z konfliktní situace vítězně pro obě strany? Protože teprve v tu chvíli je konflikt opravdu vyřešen. Ve všech ostatních případech jen na chvíli utichne ale pod povrchem bublá pocit křivdy, nespravedlnosti, naštvání, chuť to druhému vrátit.

Konflikty, které končí vítězem a poraženým udržují doma dusnou atmosféru a na rozdíl od těch, které vyřešíme společnou dohodou, nijak nevylepšují naše rodinné vztahy.