Na tomto webu jsou soubory cookie. Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím souborů cookie. |

Josef – příběh

Zůstaň nad vlivem > Tvůj příběh > Josef – příběh

Předmluva

Přiznám se že vůbec netuším jak začít a asi to bude chtít hodně používání tlačítka backspace na mém počítači než se dokážu správně vyjádřit. Řekněme že ale dokážu popsat příběh závislosti konkrétně mojí závislosti ne jen na alkoholu a díky tomu předám poselství o tom že závislost není to co chcete zažít a že pocit že můžete něčeho ze dne na den nechat je něco tak osvobozujícího a krásného že stojí za to si to udržet po celý život.

Část první: Mládí

Jak to všechno vlastně začalo? Řekněme že mi je krásných 12 let jsem nejlepší žák u nás ve třídě a na škole taky jsem zvídavý, hrozně rád čtu, a ani máma dříve nejchytřejší člověk v životě každého dítěte někdy nerozumí tomu co se jí snažím vysvětlit. Užívám si život mladého dítěte ikdyž řekněme že jsem trochu oplácaný a pravých kamarádů a krásy jsem taky zrovna dvakrát nepobral. Měl jsem bezstarostný život plný krásných zážitků a nezažil jsem toho hodně špatného. Pak se ale stala věc z kterou můj dětský mozeček nepočítal a to bylo že rodiče se rozhodli pro koupi počítače konkrétně notebooku a v tu chvíli se všechno zlomilo. Začal jsem mít mojí jedinou obrovskou starost a to kdy mě rodiče zase pustí na počítač. Pořád jsem chodil za mámou a tátou a ptal se jich jestli mě nepustí na počítač a oni mě za začátku pouštěli jen na půl hodinu až hodinu denně jenže já se ptal víc a víc a pak jsem začal být i naštvaný když mě nepouštěli na počítač a zvrtlo se to v to že jsem si k počítači nakonec mohl sednout kdy jsem chtěl protože rodiče se mně zkrátka báli. Po dovršení mých 14 let se náš první notebook rozbil a pro mě to bylo něco jako rodinná tragédie. Co teď budu dělat? Jsem se pořád sám sebe ptal. Nakonec to vyřešilo to že táta začal řešit dost věcí přes internet takže koupil v pořadí druhý rodinný notebook který mimo jiné máme fungující dodnes. Jenže v tu chvíli na mě přišla puberta a já začal být drzí a odvážnější než kdy dříve a začal jsem si počítač brát k sobě do pokojíčku a v podstatě to dopadlo tak že rodiče se museli doprošovat mě abych je pustil na počítač. Rodiče se snažili my to všemožně zakazovat řvali po mě ale já byl v pubertě a nepomohlo to. Při odchodu na střední jsem měl po rodičích jediné přání a to aby mi koupili vlastní notebook tehdy jsem to uhrál na to že ho na střední bude mít každý a že je hrozně moc potřebný ke studiu a ejhle když jsem dorazil na střední tak z naší dvaceti členné třídy Měly vlastní notebook 4 lidé jako je pravda že po vánocích jich bylo ve třídě už asi 9 ale to neznamenalo že byl potřebný ke studiu a hlavně ty zbylí notebook většinou používali buď k psaní zápisek a nebo k dívání na film ale nebyli jako já protože já jsem u něj jen seděl a pořád něco hrál. Po roce na střední jsem si začal všímat i já že je se mnou něco špatně. Dost lidí okolo si našlo holku a spoustu nových kamarádů a byly dost času venku a já? já byl ještě větší asociál než na základce. Začal jsem přemýšlet jako čím to může být? Napadlo mě že se chovám jak idiot a bohužel u toho to taky skončilo a teprve nedávno jsem si to přestal říkat konkrétně 10 minut před tím než jsem začal psát tyto řádky. A v tu chvíli začali dva roky velkého stěžování kdy jsem vlastně neděl nic jiného než jsem si stěžoval že jsem debil že se neumím chovat a jak mám na hovno život.

Část druhá: nejhorší chvíle

Paradoxně tahle část začala nejlepšími chvílemi v mém životě nebo jsem si to aspoň myslel. A ptáte se jaké to byly chvíle? No abych to uvedl na pravou míru byly to chvíle v opilecké agonii. Já do svých 17 let jsem takřka vůbec nepil v přepočtu to bylo jedno pivo za půl roku. Jinak jsem popíjel moji milovanou vodu. Ale pak přišel třetí ročník střední školy a čas kdy začínají dospívat první lidé ve třídě a s tím je spojený i menší strach z pití alkoholu. Já sice dospěl až na konci třeťáku ale to mě tehdy tak nějak nezajímalo byl jsem mladý neměl jsem moc kamarádů a ti co dospěli zase neměli moc lidí s kterými by pili protože ti mladší se ještě třeba báli. Já se nebál já to viděl jako příležitost jak si získat kamarády a začít být oblíbený. Nebo tehdy jsem si to aspoň myslel. Problém byl v tom že já ikdyž si to nepřiznávám chci být ve všem nejlepší a to je špatně v některých věcech takže já sem za měsíc získal titul největšího alkoholika na škole a zároveň dost velkou výdrž při pití. Tak to nějakou chvíli bylo ale kýžený výsledek to nepřineslo protože ti co jsem s nimi pil se se mnou bavili v podstatě jen když se pilo a jinak ne. Pár z lidí s kterými jsem pil kouřilo trávu a byly nebo vlastně ještě jsou na tom dost závislí. Já jsem v životě nechtěl dát cigaretu do pusy protože jsem věděl že po cigaretě zvracím ale s marihuanou to bylo něco jiného protože když jsem si poprvé natáhl z brka tak jsem si trochu zakašlal a to bylo vše spíš mi začalo být hned dobře což jsem si pak uvědomil že nebylo dobře. Někdy v téhle chvílí jsem si usmyslel že jsou na mě rodiče hrozně zlý a ubližují mi a zjistil jsem že kouření marihuany mě donutí vypnout mozek a nemyslet na své problémy. A začalo půl roku zelené agonie kdy jsem s kámošema vykouřil minimálně jedno ale spíš dvě až tři brka denně. Neodradili mě ani občasné skandály kdy jsme třeba potom šli nakupovat a nebyli jsme skoro schopni ani mluvit a nebo že jsem měl pár stavů kdy jsem cítil každý úder mého srdce a bylo slyšet trochu nepravidelně. Ale pak se mi začala nelíbit jedna věc a to ta že mi skoro každý říká že jsem smažka. A to bylo něco co jsem nechtěl ani já protože už titul největšího alkoholika na škole mi stačil. A také mi začalo vadit ještě víc mé chování protože kdy doznívala doba marihuanové agonie tak jsem dostával deprese a záchvaty smutku a naštvání a dost hnusně jsem se choval k lidem okolo sebe. Tyhle chvíle zavinili že jsem se přestal bavit s dost lidma co jsem měl fakt rád. A taky byl problém v tom že já měl v tu dobu hrozně rád jednu slečnu kterou mám vlastně hrozně rád i teď. A já se k ní tenhle půl rok choval fakt hnusně ona prostě hned poznala že jsem hulil a poznala to i když jsme si třeba jen psali a to se mi nelíbilo. Tak jsem se rozhodl že přestanu a ejhle po týdnu kdy jsem měl za celý týden jen jedno brko jsem už ani neměl chuť takže ano jde to a když máte důvod tak i dost rychle. Sice jsem po měsíci zase asi na týden začal ale pak už jsem přestal na dobro. A co byla ta nejhorší chvíle co je v názvu této části? No to bylo jednou takhle odpoledne já už přestával hulit ale kámoš spolubydlící co si s námi vždy jednou za čas dával taky se rozhodl že si dá víc a to byla chyba. Když mi ho dovedli ostatní na pokoj byl jak zombie. Měl úplně rudé a propadlé oči. Úplně ochablé ruce třásl se a nemluvil. Potom si sedl na postel a koukal do země následně promluvil jedinou větu co jsem od něj slyšel po zbytek dne a to bylo t vole pepku drž hubu a já přitom nemluvil. Poté si lehl vzal mobil a sluchátka sluchátka si strčil do uší ale nezapojil druhý konec do mobilu a koukal do vypnutého mobilu. To by nebylo úplně nejhorší ale já ho kontroloval jestli dýchá a hrozně nahlas mu tlouklo srdce ale tak zvláštně a ráno mi řekl že si nim nepamatuje a že je mu hrozně špatně. Prostě a jednoduše kdyby si dal ještě trochu tak tu už možná není. A věřte mi že vidět v takovém stavu kamaráda není ani trochu dobré. Toliko k mé závislosti na marihuaně

Část třetí: alkoholismus a můj boj s ním

Jak jsem skončil tím že jsem půl roku v kuse kouřil trávu tak to nebylo jen o kouření trávy ale také to bylo dost o alkoholu a to byl čas kdy jsem byl denně opilý jak dán a pod vlivem marihuany jak ani nevím co a to mi to nevadilo i když jsem přestal kouřit trávu když jsem si uvědomil že je to špatné tak můj alkoholismus mi vůbec nevadil pořád jsem byl takřka denně opilý a prostě jsem si říkal že je to v pohodě. Jednoho dne však přišlo prozření a to takové když mi již zmiňovaná slečna řekla že chlastám jak prase a že s takovým člověkem se jí nechce moc bavit. Hlavně mi ale ukázala něco jiného a to tu věc že já se tím chlubil tím kolik toho dokážu vypít a podobnými věcmi. A já začal chápat že je se mnou něco hodně špatně. Byla to moje závislost na alkoholu a to velká závislost. Řekl jsem si no tak s tím seknu jako z kouřením trávy prostě za týden bude všechno v pohodě. Jenže to byl problém, když jsem to zkusil poprvé vydržel jsem to den. Ano správně jeden jediný den bez alkoholu. Po tom dni jsem dostal depresi a prostě jsem musel něco vypít. Pak jsem tu zkusil ještě asi pětkrát a vždy s tím samým výsledkem. Tak jsem si řekl že zatím aspoň splním jedno velké přání té slečně a přestanu se tím chlubit. Upřímně jsem se začal za to stydět a nechtěl jsem aby mi někdo říkal že jsem obrovský alkoholik nesnášel jsem to. Jinak v poslední době mi dochází že vlastně nesnáším sebe a můžu si za dost věcí v mém životě úplně sám a je to například i moje závislost na alkoholu protože nemůžeš se sebou něco udělat když nemiluješ svou duši a nechceš ji zachránit a navíc nemiluješ ani život. Od toho prozření jsem začal mít lepší psychiku a moje deprese které jsem před tím měl dost často byly na chvíli ještě horší ale teď je to lepší a lepší a když dostanu depresi nebo něco podobného tak si to velmi rychle uvědomím. Jinak ještě o mém alkoholismu. Když pijete s kamarády tak si říkáte že je to v pořádku že aspoň nejste asociál jenže já jsem v bodu kdy piju hrozně rád i sám a nedělá mi problém si jen tak u sledování filmu otevřít třeba i 5 piv a opít se jen tak doma a to je podle mě to nejhorší co se mi mohlo stát a bojím se že jestli s tím nezačnu dělat něco fakt velkého tak se to bude jenom zhoršovat a proto sbírám každým dnem odvahu abych začal pracovat jak na své závislosti tak na svém životě a změnil sebe i názor okolí na mě a získal důvod proč milovat jak život tak svou duši.

Poděkování

Tímto velmi krátkým příběhem o sobě bych chtěl poděkovat hlavně mým rodičům kteří sice podle dost lidí jsou fakt špatní ale přeci jen každý rodič miluje své dítě.
Následně bych chtěl poděkovat redakci stránky Zůstaň nad vlivem za to že dali lidem šanci svěřit se na internetu se svým příběhem a tím jim dali i důvod proč nevzdat boj se závislostí a dali jim šanci ukázat že ne každá špinavé fetka chce žít tak jak žije

A nakonec bych chtěl asi nejvíce poděkovat té mladé dívce už jen za to že tu pro mě je a za její svatou trpělivost se mnou a hlavně za to že mi každým dnem ukazuje to že jdu po špatné cestě a také bych jí chtěl poděkovat za to že v její přítomnosti se cítím jako člověk co má šanci ale zároveň si uvědomuji že tu šanci si musím vydobýt sám a nikdo mi v tom nepomůže

Tvůj příběh

Všechny příběhy

Příběh Adama Ondry

Příběh Adama Ondry

Bojovat srdcem – příběh o Milanovi

Pavel Kučera, vedoucí projektu Bojovat srdcem a koordinátor volnočasových aktivit projektu – příběh o Milanovi Milan byl kluk, s kterým se život nemazlil. Poté, co jej už jako malého opustila matka, vyrůstal pouze s otcem, který ovšem byl jako tesař často na montážích mimo domov a také se dost potýkal s alkoholovou závislostí. Milan byl […]

Videopříběh Sáry – Netolismus

IPad od Apple s podporou Apple pencil pro kreativní lidi získává Sára se svým videem na téma NETOLISMUS.

Fotopříběh Elišky – Zůstat nad vodou

Klip s profesionálním štábem natočí Eliška, která do soutěže zaslala fotopříběh ze života.

Lukáš, hudebník pod jménem Child of Tomb – audio skladby

Můj názor k závislostem: Každý z nás, i když to jen tak nepřizná či mu to nepřijde tak, má nějakou závislost. Ať už je to droga, hudba, řízení automobilu dá se spekulovat o tom, že jsme vlastně všichni závislý, byť nám třeba neproudí například THC v krvi, ale adrenalin z řízení ve vysokých rychlostech v […]

Josef – příběh

Předmluva Přiznám se že vůbec netuším jak začít a asi to bude chtít hodně používání tlačítka backspace na mém počítači než se dokážu správně vyjádřit. Řekněme že ale dokážu popsat příběh závislosti konkrétně mojí závislosti ne jen na alkoholu a díky tomu předám poselství o tom že závislost není to co chcete zažít a že […]